Laserový popis má za cíl především vytvořit dobře čitelný kontrast, a to nejčastěji na povrchu popisovaného materiálu. Laserové popisy tak bývají relativně hladké, nejvíc jen s drobnou plasticitou. Podle použitého typu laserové aplikace se může jednat o vytváření tenkých vrstev oxidů rozdílné barvy, vytváření kontrastu za pomoci sazí či ovlivnění povrchu k zajištění odlišného lomu světla.

Laserové gravírování má za úkol vytvořit v materiálu naopak plastický reliéf, většinou za pomoci odpařování většího objemu materiálu, díky čemuž vznikají v materiálu místa s hloubkou řádově desetin mm nebo i více. Oproti laserovému popisu je gravírování mnohem časově náročnější – k odpaření určitého množství materiálu je zapotřebí většího množství gravírovacích cyklů, kdy každý cyklus odpaří jen zlomek požadované hloubky.

Je nutno zmínit, že do určité míry se mohou obě aplikace drobně prolínat. U laserového popisu je vždy odpařen zlomek materiálu a také gravírování může být použito ke značení dílů, a to zejména v případech, kdy je požadována vysoká mechanická odolnost popisu. Kontrast je v tomto případě ale tvořen spíše odlišnou světlostí na povrchu a v hloubce gravírovaných oblastí, kde je tmavost dána přítomností stínu.